Filipíny si nás dostaly od prvního momentu, kdy jsme nad něma přelétali. K vidění byla dokonalo-zvláštně modře zbarvená voda, místní loďky, chatky, palmy, malinké kýčovité ostrovy a všude samá zeleň… Dnes vám představím ostrov Cebu – proslulý hlavně potápění se žraloky velrybími
Filipíny mají několik tisíc ostrovů. Jednomu by se mohla zdát volba toho správného těžká, přeci jen – každý je opěvován kvůli jiným krásám. Samozřejmě jsou zde i ta hlavní turistická lákadla, o kterých jsem věděla již dlouhou dobu. Těmi jsou například Chocolate Hills na ostrově Bohol. Dále ostrov Palawan a jeho oblast El Nido, ostrov Boracay, atd. My měli však jasno. Na Filipínách jsme se rozhodli nejvíce času strávit na ostrově Siargao, jelikož právě ten je surferským rájem
ČLÁNEK o tropickém – surfařském ráji Siargao
Prvotní šoky na Filipínách
Zácpy v Cebu City… nekonečné!
První dva šoky nastaly hned při cestě z letiště. Takové zácpy jsme totiž ani já, ani Marťa ještě v životě neviděli… Na to není asi ani co víc říct, než to, že v jedné části z letiště do Cebu City jedete po 8mi proudovce. A ano – i tady se hnete mravenčím krokem. Řidič Grabu nám vyprávěl, že jeho žena denně končí v 5 odpo, no domů se dostane až kolem 9. Na Filipínách totiž všichni jezdí autem. V Manile je to prej ještě horší…
Chudoba a bezdomovci
Další šok na nás čekal v podobě chudoby. V celém městě a jeho okolí je straně moc slumů (domků ztlučených z plechů) a bezdomovců. První večer jsem šla do obchodu a na zemi ležel takový hašišák bez trička a s otevřeným poklopcem, roztáhnutý přes půlku chodníku… Co mě však bralo za srdce, byly malé děti, které jsme ráno viděli spát na chodníku, bars kdy i celé rodiny 🙁 Dozvěděli jsme se, že na Filipínách bylo kdysi nějaké místo, které napadl ISIS. Toto místo nechal prezident vybombovat (asi hodně zjednodušeně…) a tohle jsou muslimské děti, které ´´zůstaly´´. Často potkáte na hlavních ulicích celé rodiny na matracích, děti se sprchují v lavoře, probírají se odpadky,… Po celém městě navíc strašně smrdí odpad a kanály
Nelogičnost ve formě nadbytečných zaměstnanců
No a můj největší šok byl z počtu lidí. Všude jich je totiž strašně moc. Filipínci mají ve zvyku mít početné rodiny (8 dětí je dost běžné). No a aby se všichni uživili, musejí pracovat. Tím pádem musí být hodně pracovních míst. V praxi to vypadá tak, že přijdete do hotelu a čeká vás tam 10 lidí za recepcí, 15 u hotelové restaurace (další 4 uvnitř), a prostě všude nějaký personál
V obchodě se mi stala následující situace: došla jsem ke kase, kde byla prodavačka. Následně došli další dva týpci, jeden, jestli nechci s něčím pomoct (to jako s čím…!??), další mi chtěl dávat věci do plastové tašky. Plastu se vyhýbáme, proto jsem pomoc odmítla, týpci tam ale stáli dál a vejrali na mě nejvíce tehdy, když jsem zadávala pin od karty (všichni tři, i prodavačka :D). Prodavačka potom nechala vyjet lístek, který nejprve (křížem přeze mě) podala jednomu z týpků, ten jej následně dal mně. To mi přišlo značně úsměvné 🙂
První pracovní týden jsme tedy strávili v Cebu City, kde jsme například vybavili víza a různé věci v místním nákupáku (mimochodem – Filipínci milují nakupování, nákupáky jsou obrovské a nonstop praskají ve švech a my jsme nechápali, kde na to berou peníze… (výplaty mají žalostně nízké). V pátek ráno jsme však sbalili kufry a vyrazili směr západ ostrova Cebu– na Kawasan falls!
Canyoneering u Kawasan falls
Na guesthousu, kde jsme bydleli, jsme se snad poprvé cítili jako doma. Byl to tak krásný pocit 🙂 O guesthouse se stará jedna mamina, která se k nám chovala jako naše mamina, vařila doma, a my se tak mohli večer zachumlat na velkou pohovku pod deku a sledovat na velké telce 300: Bitva u Thermopyl! 🙂 To byla pecka. Na guesthousu nám nabídli canyoneering (asi se to tak píše, prostě kaňoníríng) u Kawasan falls, a tak jsme šli do toho!
A nemohli jsme litovat… 🙂 Celé 4 hodiny jsme se klouzali, houpali, skákali a pozorovali ´´sick color of water´´, která byla… žvýkačková! Já ani nevím, jak ji popsat! Posuďte sami!
Po krásném dopoledne a odpoledne jsme sedli na autobus a vydali se směrem Oslob, kde nás na další ráno čekalo pěkné dobrodrůžo! Na cestě jsme potkali Rusko-Norku, která nám hned padla do noty a tak jsme s ní strávili i celý další den.
Potápění se se žralokem verlybím
A tady to je: potápění se se žraloky! Říkáte si: brrrr, se žralokem bych teda do vody nevlez! Ale nebojte, jedná se o absolutně písfl stvoření, jež nese jméno Whale Shark – čiže je to spíš velryba, nežli žralok. Každopádně když se žraloci vynořili poprvé pár metrů vedle nás a otevřeli ty gigantické tlamy, pěkně jsme se nejdříve zalekli!
Celá tahle půl hodinová sranda nás stála 40 EUR. Jeli jsme asi 100 metrů od břehu loďkama, dostali šnorchly a brýle. Zpětně toho litujeme, že jsme podpořili tuhle doslova atrakci, jelikož žraloci jsou krmeni, aby připlavali. Tím pádem se nejedná o přirozenou vegetaci a je z toho čistě atrakce pro turisty. Doufali jsme, že jako vždy utečeme před davem lidí, přijdeme-li na místo činu za prvních ranních paprsků. To si ale zřejmě mysleli i všichni ostatní, protože se tam s námi potápěly stovky lidí… :-/ Marťa přiznal, že si to až tolik neužil, protože nás v té vodě bylo prostě strašně moc
Tumalog falls, Oslob, Cebu
Po žralocích jsme dali s naší novou kámoškou a ještě dvouma kámoškama snídani. Zjistili, že máme všichni stejný plán, a to jít občíhnout vodopády Tumalog falls. A tak jsme sjednali tuk tuk a společně vyrazili
A po vodopádech jsme sedali na místní autobus směrem Cebu City, kde jsme strávili ještě 1 noc. Vyzvedli jsme si prodloužené víza a ráno směr letiště a —>
