Již dlouhá doba uběhla od posledního článku z našeho putování dodávkou po Novém Zélandě. Od té doby se toho odehrálo spousta, tak jsem se rozhodla to opět všechno sjednotit do článku formou příběhů z cest po jižním ostrově. S odstupem času při editaci tohoto článku (2024) si znovu objevuji, kolik krásy má Nový Zéland v nabídce. Tolik rozmanitých scenérií, zážitků a prožitků… Jedná se o zemi, kam se jistě jednou chceme vrátit!
Wellington – chlad a déšť
Ještě před přesunem na jižní část Nového Zélandu jsme strávili dva dny v hlavním městě Nového Zélandu, a to ve Wellingtoně. Brrr, ještě teď mě ozábe na tu vzpomínku na něj! 🤧😂 Byla tam neskutečná zzZZzima! Od místních jsme se dozvěděli, že Wellington je hodně deštivý a je tam stále zima. Celé město je na kopcích a jen projíždět ním byla fuška. Cesty byly neskutečně prudké a klikaté!
Wellington měl podobnou atmosféru, jako Raglan, který jsme si zamilovali. Ale byl celkově i atmosférou takový chladnější a naopak víc arty, všude samí divně vypadající a oblečení lidé, bezdomovci – připomínalo mi to Brno! 😀 Ale víc takové umělecké
Největší zážitek máme bezesporu z národního muzea, ve kterém jsme se dozvěděli snad vše možné o Novém Zélandě. Největší zajímavostí bylo, jak se krajina mění v otázce zeleně. Pár desítek let zpět, když zde žili jen Maoři, bylo 85 % krajiny pokryto zelení, stromy a lesy. Nyní, po příchodu evropanů a jiných kultur, je to snad JEN 15 % (možná 25%…). To je strašné. Je jasné, že lidé musejí někde bydlet, a tak se holt musejí některé lesy pokácet. Co mi však připadá smutné je kácet tolik ploch jen díky krávám, aby mohli novozélanďané vyvážet kravské maso (za velké peníze). Zélanďané vyvážejí nejvíce masa do Číny a Ameriky a s rostoucí populací a hlavně konzumismem (a plýtváním!) se nebudu divit dne, kdy budou všechny lesy na Zélandě vykácené jen za účelem chování krav (a tedy konzumu…)
Cesta trajektem na jižní ostrov
Z Wellingtonu jsme vyrazili kolem půl 5 ráno na trajekt směr jižní ostrov. Vstávání takto nekřesťansky brzo mě celkem zabíjí, takže já většinu cesty na trajektu prospala, ale Marťa se kochal 🙂 Mohli jsme pozorovat krásné scenérie moře a kopců. Cesta trajektem trvala něco přes 2 hodinky
Picton – přístavní městečko s duší
Kolem 8 – 9 ráno jsme dorazili do přístavního městečka Picton, které teda mělo svoje čaro! 🙂 Mně osobně se tam moc líbilo, to městečko prostě žilo. A určitě to bylo proto, že to byla hlavní spojka mezi severním a jižním ostrovem. Všude samé restaurace a kavárničky, obchody a obchůdky, zmrzka a tak různě. Ještě nám v ten den vyšlo počasí a to už je úplně nejlepší kombinace 🙂 Udělali jsme si procházku po městě, trochu popracovali, dali kafíčko, oběd a se zmrzkou se šli procházet po přístavu a okolí
Wine tour po čtyřech vinařstvích
A protože máme rádi vínko a já pocházím z vinařského kraje (a vinařské rodiny), tak si Marťa připravil překvápko a zajednal nám tour de novozélandská vinařství! Tour jsme absolvovali s Bubbly Grape Wine Tours, měli skvělé recenze a jejich servis byl skutečně výborný. Tetka nás vyzvedla kolem 12 na parkovišti, kde jsme danou noc kempovali. Nabrali jsme zbytek posádky a jeli směr první vinařství: Villa Maria! Po cestě nám průvodkyně vyprávěla veškeré zajímavé informace o vinařské oblasti Marlborough. Už cesty mezi vinařstvími byly dechberoucí!
Celkově jsme na naší tour s Bubbly Grape Wine Tours navštívili 4 vinařství: Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Brancot Estate. Daleko lépe poslouží následující video, než jen pár řádků! Byli jsme prdlí a v takovém duchu se celé video nese! 😀
Ledovec Franz Josef – Nový Zéland
Jedním z největších lákadel jižního ostrovu je bezesporu ledovec Franz Josef, který má dobře postavený marketing a je to populární turistické místo. Cestou k ledovci vám nad hlavou proletí desítky helikoptér za hodinu za asi 250 dolarů na osobu. My o tom prvně taky přemýšleli, přeci jen vyletět si helikoptérou na ledovec je celkem cool a nezapomenutelné. Upřednostnili jsme ale výstup na ledovec po svých. Franz Josef je bohužel v procesu tání a tak byl dost ‘’špinavý’’, navíc ten den byla mlha, že by se dala krájet…. A tak jsme nakonec slavili menší vítězství, že jsme nelětěli helikoptérou, ale šlapali. A níže jediné foto z ledovce
Jackson Bay – místo z HORORU!
Marťa se v aplikaci Camper Mate (která je pravou rukou cestovatelů po Novém Zélandě) dozvěděl o místě Jackson Bay, že by tam měli být tučňáci k vidění. No, ehm. Jackson Bay je město jak vyšité z hororu!!! Už při příjezdu nás ‘’přivítali’’ dva potetovaní vražedně vypadající borci s flintama přes rameno a obrovskýma psama. Město bylo sivé a podivné, ale hlavně – nikde ani živáčka (krom těch vražedných mužů 😀)!! Dojeli jsme navíc za soumraku, který ještě tento dojem umocňoval. Na parkovacím místě byl jediný karavan a v něm tlustý týpek dívajíce se na zprávy, ten týpek měl za karavanem obrovskou (hororovou) pec. Tak jsme něco ukuchtili na večeři, šli se podívat po okolí, jestli nám alespoň tučňák zpříjemní dojem, ale bohužel… Jediné zvíře v okolí byly sandflies – což jsou mušky, kterých je tisíce. Sežerou vás za živa a NESKUTEČNĚ jejich kousance svědí!! Takže namísto toho, abych si na večeři pochutnala já, tak si pochutnaly sandflies na mně! Více, jak dva týdny jsem nevzhledné štípance hojila a prožila několik bezesných nocí, než jsme se dostali do civilizace a koupili něco jako Fenistil. Každopádně, tučňáci nikde ani ráno, tak jsme se šli projít alespoň po okolí, zabalili saky paky a jeli o dům dál – teď už do turistického Queenstownu
Queenstown, Nový Zéland
Queenstown si nás dostal od prvního momentu. Je to jedno z nejstarších měst na Novém Zélandě. Centrum v Queenstownu je naprosto okouzlující, opět všude samé restaurace, kavárny,… Queenstown jsme doslova projedli různýma lahodama! 🙂 V Queenstownu mají krásná jezera a jezdí tam taková starodávná loď – radost pohledět. Udělali jsme pár foteček a kolem nás prošel někdo se zmrzkou… Tak jsem si museli dát taky!
EDIT: Po smazání starého BLOGu bohužel nemohu už nikde fotky z Nového Zlandu dohledat :(((
Milford Sound – nejopěvovanější atrakce
Milford Sound je snad nejznámější atrakce jižního ostrova. Ani nevím sama, jak bych toto místo popsala. Je to prostě ‘’údolí’’, zátoka, kde se plavíte lodí nebo na kayacích a pozorujete vodopády. A delfíny, ty jsme viděli my a byla to pecka! Pocit krásnosti umocňoval náš vtipný kapitán, kt nám hodně po cestě vyprávěl. Místo bylo krásné a doslova dechberoucí. Všechno bylo takové velké a zajímavé – nevím ani, jaká slova volit!
Rozbitý motor na dodávce = dva týdny zaseknutí na místě
No a tady se to stalo, na cestě na Milford Sound. Pokazilo se nám auto. Long story short – někdo z předešlých majitelů nebo servisáků neutáhl správně filtr na olej, tento následně odpadl, nám vytekl olej a zadřel se motor. Jo, říkáte si – shit, to nechceš! A to fakt nechceš. Pan ‘’milý’’ servisák, který nás odtáhl do města Te Anau za 400 dolarů (uff) nám řekl, že autu už není pomoci, jedině kdybychom vyměnili motor…
Te Anau – Nový Zéland
A tak jsme zkejsli v Te Anau celých 16 dní, nejprve hledali dárce motoru, poté čekali na opravu. Upadli jsme do lehkých depresí. Ale ne takových, jakých byste čekali. Nehodě by se dalo pravděpodobně předejít – kdybychom auto nechali zkontrolovat v nějakém servise před koupí, což jsme neudělali. Taky kdyby Marťa zkontroloval správný olej hned, jak mu začla svítit kontrolka. A poté už bychom auto nestartovali, možná by se dal motor stále zachránit. Ale to vše už bylo v tu chvíli jedno a nám ani nebylo do pláče a zezačátku jsme to brali vpohodě, protože jsme si uvědomili následující:
Neumřeli jsme
Neměli jsme vážnou nehodu
Auto není na sračky
Takže to není až tak nic strašného. Ztratili jsme opravou sice asi půl roční plat mojí manky, ale co se dá dělat, žejo! 😀 Daleko víc nám v žaludku ležela pokuta, kterou jsme dostali za ‘’freedom camping’’ – nechci vás zahlcovat informacemi. Na tuhle pokutu jsme se však před pár dny konečně úspěšně odvolali a víte co? Ve finále ji nemusíme platit! Pán Majkl s námi nejspíš soucitil a nechtěl nakládat už tak vysoké částce za opravu motoru 🙂 Tak alespoň tahle zpráva je pozitivní!
Bluff – nejjižnější bod a můj vlastník!
Po příhodě s autem jsme trochu ztratili chuť cestovat a objevovat, protože na Zélandě začala být zima (teda už byla nějakou dobu…) a tak jsme se snažili prodat auto. Náš plán byl dojet co nejdříve do Christchurchu, po cestě jsme však absolvovali ještě pár zastávek a tou první byl nejjižnější bod na Novém Zélandě – Bluff!
Zmiňuji to zde hlavně proto, protože v ten stejný den byl na tom stejném místě i můj vlastník Pavel a já se to dozvěděla až o den později, kdy jsme si s Pavlem psali! To je mazec, co? 🙂 Vaše rodina je na druhé straně světa ve stejný den, jako vy, a vy se nevidíte. Mazec! 🙂
Dunedin – tučňáci a mrož!
Dunedin nás překvapil, je to opět turistické městečko, ale moc pěkné a mělo tu správnou atmošku. A konečně jsme viděli ty tučňáky! A taky mrože! To jsme jen tak jeli úplnou náhodou na vyhlídku a že se podíváme dolů k móři. A tam byli – tučňák a mrož! Nenápadně si leželi v zákoutí a my je mohli pozorovat 🙂 Natočila jsem i krátké video, tak snad zvěř přes kvalitu videa rozpoznáte. Byl to jeden z nejlepších zážitků vůbec!
Byly tam i písečné duny, tak Marťu napadlo, že když už nemůže surfovat ve vodě skrze podmínky, tak si sjede alespoň ty duny. Jako moc to nešlo, ale zábava to byla velká! 😀
Christchurch – město zdevastované zemětřesením
Christchurch zažil snad nejsilnější zemětřesení na celém Zélandě a je skutečně zdevastovaný. Nejprve jsme to po příjezdu nechápali, proč jsou budovy tak zničené a posprejované, ale potom nám to došlo. Už v muzeu ve Wellingtoně jsme si načetli o zemětřesení, které postihlo Zéland v roce 2016. Což je nedávno a město se ještě nezotavilo. Celkově dýchal z Christchurche smutek a pořádalo se hodně sbírek na opravy katastrof po zemětřesení
Christchurch byla naše poslední zastávka na Novém Zélandě. Auto jsme sice neprodali, ale pronajali jednomu německému páru s tím, že jej potom převezme můj brácha, který rovněž cestuje na Zéland. Tak nakonec to dopadlo s autem celkem dobře
Mrzí nás však, že jsme neprojeli východní část severního ostrova. Neviděli jsme to, na co jsem se nejvíc těšila – Hobitín! Avšak – není všem dnům konec 🙂 Někde v kostech cítím, že si nás Nový Zéland ještě jednou zavolá. Opět do dodávky – tentokrát však i se všemi dětmi a to bude jiný rokenrol!
Tak uvidíme jak to dopadne; jednou tady však snad přibudne článek o cestování dodávkou po Zélandě s prckama
Prozatím posílám úsměvy! :))) Š.
[…] Nový Zéland: dodávkou po rozmanitém jižním ostrově & rozbitý motor! […]